|
|
Vliv ubiquitinace spermií v rámci časného embryonálního vývoje u prasete
Petelák, Aleš ; Krylov, Vladimír (vedoucí práce) ; Petr, Jaroslav (oponent)
Metoda intracelulární injekce spermie je velmi efektivním nástrojem pro výzkum oplození. Po vytvoření nové laboratoře na půdě PřF UK bylo nutné nejdříve tuto metodu zavést a charakterizovat časný embryonální vývoj oplozených oocytů. Oocyty byly po oplození kultivovány do stadia blastocysty s úspěšností srovnatelnou s jinými laboratořemi (17%). Ubiquitin-proteazomální systém, který v buňce zajišťuje degradaci proteinů, se účastní regulace maturace a selekce spermií a je nezbytný pro penetraci vitelinní membrány. V těchto dějích je jeho funkce lokalizována extracelulárně. U spermií míra ubiquitinace koreluje s jejich kvalitou. Hypoteticky lze tedy předpokládat, že ubiquitinace nekvalitních spermií slouží jako negativní marker pro jejich rozpoznání a degradaci oocytárním 26S proteazomálním komplexem. Experimenty byly plánovány na základě předpokladu, že výkonnou částí selekčního mechanismu je 26S proteazom a z tohoto důvodu byl sledován vliv inhibice 20S proteazomu, pomocí peptidu MG132, na formování prvojader a následný časný embryonální vývoj po ICSI. Z pohledu zahájení dekondenzace spermie se neprojevil žádný účinek inhibice. Signifikantní rozdíl byl pozorován ve formování prvojader. U skupiny s MG132 docházelo k tvorbě prvojader jen v malém počtu případů (17%, 9%), oproti skupině bez inhibitoru...
|
|
|
Vliv sourozenecké kompetice během přítomnosti u struku na mateřské chování u prasete domácího
Leszkowová, Iva ; Illmannová, Gudrun (vedoucí práce) ; Špinka, Marek (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá neonatální sourozeneckou kompeticí při kojení v průběhu prvního dne po porodu s důrazem na mateřské reakce na sourozeneckou kompetici během kojení. Předpokladem bylo, že s rostoucím počtem soubojů a kvičení bude prasnice častěji ukončovat kojení změnou polohy těla či prostřednictvím ne-nutritivního kojení (kojení bez ejekce mléka). Celkem 19 zdravých prasnic a jejich vrhů bylo přímo pozorováno a nahráváno na kameru během prvního dne po porodu po dobu 6 hodin. Každých 15 sekund premasážní a postmasážní periody probíhal záznam chování selat (souboje, kvičení, přítomnost u struku). Během kojení byla registrována selata, která zmeškala ejekci mléka, změny polohy těla prasnice a zda kojení proběhlo s ejekcí mléka. Byla vypočítána suma bojujících a kvičících selat během premasážní a postmasážní periody. Vyšší suma bojujících a kvičících selat korelovala s větším poměrem nenutritivních kojení (P<0.001) a také s vyšším poměrem změn polohy prasnice během premasážní periody (P<0.01). Pravděpodobnost změny polohy těla prasnice během postmasážní periody se však s rostoucí sumou bojujících a kvičících selat nezvyšovala. Výsledky prokázaly pozitivní korelaci mezi velikostí vrhu a sumou bojujících a kvičících selat během premasážní periody (P<0.01), jakož i během postmasážní periody...
|
|
|
Sociální vztahy ve feralních populacích kopytníků v závislosti na podmínkách prostředí
Boušková, Adéla ; Komárková, Martina (vedoucí práce) ; Horáček, Ivan (oponent)
Adaptace zdivočelých kopytníků na podmínky života ve volné přírodě je podstatným tématem, ať už z hlediska jejich výskytu mimo původní areál rozšíření, nebo vlivu tohoto nepůvodního prostředí na jejich chování. Cílem mé práce je odpovědět na stanovené hypotézy týkající se sociálních vztahů v přírodě žijících kopytníků v porovnání s jedinci žijícími v zajetí a jejich vztahu k prostředí. Práce blíže zkoumá význam a míru interindividuálních interakcí (hierarchie, agresivity a přátelského chování), a porovnává toto chování u jedinců ferálních oproti jedincům chovaným v zajetí. Mezi hlavní výsledky řadím zjištění, že u domácích populací dochází k zamezení obvyklé sociální organizace, což se může projevit výrazným omezením v utváření určitého typu sociálního uskupení u jedinců ferálních - creches u ferálních koz. V případě behaviorálních adaptací na prostředí bylo patrné zvýšení efektivity rozmnožování u jedinců domácích, které přetrvávalo i u jedinců ferálních. U poměru pohlaví nebyla nalezena žádná souvislost mezi preferovaným pohlavím v závislosti na životě v zajetí či přírodě. Co se týče interindividuálních interakcí, došla jsem k závěru, že agresivita a přátelské chování mají vyšší frekvenci výskytu u jedinců držených v zajetí oproti jedincům ferálním. Do budoucna by bylo zajímavé zabývat se blíže adaptacemi...
|
|
|
Vliv sourozenecké kompetice během přítomnosti u struku na mateřské chování u prasete domácího
Leszkowová, Iva ; Illmannová, Gudrun (vedoucí práce) ; Špinka, Marek (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá neonatální sourozeneckou kompeticí při kojení v průběhu prvního dne po porodu s důrazem na mateřské reakce na sourozeneckou kompetici během kojení. Předpokladem bylo, že s rostoucím počtem soubojů a kvičení bude prasnice častěji ukončovat kojení změnou polohy těla či prostřednictvím ne-nutritivního kojení (kojení bez ejekce mléka). Celkem 19 zdravých prasnic a jejich vrhů bylo přímo pozorováno a nahráváno na kameru během prvního dne po porodu po dobu 6 hodin. Každých 15 sekund premasážní a postmasážní periody probíhal záznam chování selat (souboje, kvičení, přítomnost u struku). Během kojení byla registrována selata, která zmeškala ejekci mléka, změny polohy těla prasnice a zda kojení proběhlo s ejekcí mléka. Byla vypočítána suma bojujících a kvičících selat během premasážní a postmasážní periody. Vyšší suma bojujících a kvičících selat korelovala s větším poměrem nenutritivních kojení (P<0.001) a také s vyšším poměrem změn polohy prasnice během premasážní periody (P<0.01). Pravděpodobnost změny polohy těla prasnice během postmasážní periody se však s rostoucí sumou bojujících a kvičících selat nezvyšovala. Výsledky prokázaly pozitivní korelaci mezi velikostí vrhu a sumou bojujících a kvičících selat během premasážní periody (P<0.01), jakož i během postmasážní periody...
|
|
|
Vliv ubiquitinace spermií v rámci časného embryonálního vývoje u prasete
Petelák, Aleš ; Krylov, Vladimír (vedoucí práce) ; Petr, Jaroslav (oponent)
Metoda intracelulární injekce spermie je velmi efektivním nástrojem pro výzkum oplození. Po vytvoření nové laboratoře na půdě PřF UK bylo nutné nejdříve tuto metodu zavést a charakterizovat časný embryonální vývoj oplozených oocytů. Oocyty byly po oplození kultivovány do stadia blastocysty s úspěšností srovnatelnou s jinými laboratořemi (17%). Ubiquitin-proteazomální systém, který v buňce zajišťuje degradaci proteinů, se účastní regulace maturace a selekce spermií a je nezbytný pro penetraci vitelinní membrány. V těchto dějích je jeho funkce lokalizována extracelulárně. U spermií míra ubiquitinace koreluje s jejich kvalitou. Hypoteticky lze tedy předpokládat, že ubiquitinace nekvalitních spermií slouží jako negativní marker pro jejich rozpoznání a degradaci oocytárním 26S proteazomálním komplexem. Experimenty byly plánovány na základě předpokladu, že výkonnou částí selekčního mechanismu je 26S proteazom a z tohoto důvodu byl sledován vliv inhibice 20S proteazomu, pomocí peptidu MG132, na formování prvojader a následný časný embryonální vývoj po ICSI. Z pohledu zahájení dekondenzace spermie se neprojevil žádný účinek inhibice. Signifikantní rozdíl byl pozorován ve formování prvojader. U skupiny s MG132 docházelo k tvorbě prvojader jen v malém počtu případů (17%, 9%), oproti skupině bez inhibitoru...
|
|
|
Prase (Sus scrofa domestica) jako laboratorní zvíře a jeho využití v experimentech
Šlajerová, Markéta ; Masopustová, Renata (vedoucí práce) ; Jan, Jan (oponent)
Diplomová práce na téma využití laboratorních prasat v biomedicinském výzkumu, je zaměřena na přehledné popsání fylogeneze a domestikace druhu Sus scrofa a vznik jeho domestikované formy Sus scrofa domestica, laboratorního chovu, výživy, nároků na prostor a veterinárních podmínek. Fyziologická a anatomická podobnost prasete s lidským organismem nabízí široké spektrum využití v různých odvětvích lékařského bádání. Prasata, potažmo plemena miniprasat bývají součástí preklinického testování léků, v oblasti toxikologie. V dermatologii jsou často experimentálním modelem při hojení ran a popálenin, případně při studiu melanomu. Kardivaoskulární systém prasat bývá využit v souvislosti se vznikem aterosklerózy nebo vrozených srdečních vad. Všežravost prasat umožňuje testování doplňků stravy, také je u nich sledován vznik diabetu, žaludečních vředů nebo cirhózy jater. Právě játra a jejich schopnost regenerace je u laboratorních prasat středem zájmu mnoha výzkumných skupin po celém světě. Centrální nervová soustava prasat nabízí možnost studia mrtvice či poškození míchy. U transgenních zvířat je studována Huntingtonova choroba a možnosti její léčby u člověka. Titanové implantáty a různé typy biomateriálů bývají expermintálně vpraveny do kostry prasete, následně jsou zkoumány reakce a hojení kosti. Na poli experimentálních xenotransplantací by se v budoucnu mohly kmeny geneticky uravených prasat stát zdrojem orgánů pro člověka. Zatím nedořešeným problémem je HAR-Hyperacute Rejection, tedy akutní odmítnutí transplantované tkáně a také nebezpečí přenosu některých nemocí z prasat na člověka. Přínos experimentálních prasat má nesporný význam a je třeba tento potenciál rozumně a cíleně využít, bez plýtvání pokusnými zvířaty a jejich zbytečné bolesti. Důraz by měl být kladen na dodržování legislativních norem a koncepce 3R.
Současný chov laboratorních prasat je na vysoké úrovni. Bohužel, jeho velkým nedostatkem v celosvětovém měřítku je neúplnost vykázaných dat, týkajících se reálných hodnot použitých prasat v experimentech.
V České republice bylo nejvíce laboratorních prasat použito v roce 1994, přesně 6 882 ks,v roce 1998 bylo využito 7 122 ks, vyšší počet laboratorních prasat byl vykázán také za rok 2009, tedy 4445 ks. Za poslední roky se počty použitých laboratorních prasat v České republice ustálily kolem průměrné hodnoty 2400 ks. Pomocí Mann-Whitney U testu byly porovnány hodnoty využitých laboratorních prasat České republiky a Evropské unie, v přepočtu na obyvatele. Z výsledné hodnoty p=0,486, která je větší než alfa=0,05 vyplývá, že nebyl prokázán rozdíl ve využití experimentálních prasat mezi Českou republikou a ostatními členskými zeměmi Evropské unie. Na základě provedeného statistického šetření lze konstatovat, že výkyvy a trendy ve využití laboratorních prasat v České republice nekopírují ty evropské. Stanovená hypotéza byla tímto potvrzena.
|
|
|
Vztah mezi prasnicí a selaty - jak selata rozpoznávají hlas matky
Zátková, Marcela ; Chaloupková, Helena (vedoucí práce) ; Hradec, Michal (oponent)
Schopnost rozpoznávat hlas matky je pro mláďata u řady druhů zvířat životně důležitá.
Obsahem bakalářské práce je shrnutí současných znalostí mateřského chování u prasete domácího, se zaměřením na jeho důležitou prerekvizitu, a to vzájemné rozpoznávání matky a selat. Jako velmi vhodný modelový druh, je vybráno prase domácí (Sus scrofa domestika), jehož mateřské chování nezměnilo příliš hlavní rysy, ani domestikací, ani intenzivními podmínkami chovu. Mateřské chování prasnice, respektive kojící chování, musí dokázat předejít monopolizaci zdrojů silnějšími selaty. K tomu využívá prasnice několik zajímavých způsobů, poměrně dlouhou masáž vemene, lákání selat vokalizací, avizování ejekce mléka a krátkou dobu ejekce. Kojící chování je navíc komplexem mnoha speciálních znaků, synchronizace kojení, kojení bez ejekce mléka, potenciál pro allo sucking, speciální iniciace a terminace, parent offspring konflikt, účast akustické, čichové i taktilní komunikace. Prase patří mezi druhy, pro které je nutná v rámci sociální skupiny silně rozvinutá komunikace, navíc se jedná o silně rozvinutou komunikaci hlasovou. Je samozřejmé, že v rámci komunikace je nutné vzájemné rozpoznání členů skupiny, s velkým významem právě rozpoznávání mezi matkou a mláďaty. Rozpoznání je možno zkoumat těmito metodami. 1) Pozorování, poslech a porovnávání spektrogramů, metoda ale nepřináší objektivní výsledky. 2) Playbackové experimenty, metody habituace, preferenční a srovnávací. 3) Vyhodnocování parametrů pro rozpoznávání pomocí diskriminační funkční analýzy. Předpokládá se, že sele by mělo dokázat identifikovat svoji matku co nejdříve. Prasnice pak svoje selata po jejím návratu do skupiny. Výsledky studií prezentované v této práci tyto předpoklady potvrzují. Bylo prokázáno, že selata 36 hodin stará a starší, dokáží identifikovat matku podle hlasu. Matky jsou schopné brzy po porodu rozlišit vlastní selata od cizích na základě pachu, ale identifikace na základě hlasových signálů se zřejmě objevuje později, kolem desátého dne věku selat, ale není výrazná. Další výsledky prací citované v bakalářské práci potvrzují, že hlasy prasnic i selat nesou potenciální informaci o identitě.
|
host ::
RSS.